Jan Povýšil – paralympijský medailista, mistr Evropy a vicemistr světa v plavání

Jaké 3 věci ti vadí na české společnosti a proč?

Lenost. Závist. A třeba dokážu pojmenovat i tu třetí, která mi děsně leze krkem, jen nemá takhle obecný název. Něco jako nesnášenlivost a „nejsem rasista ale“ a vůbec všechno to špatný co se dá na Češích najít.
I když se tim všim česká společnost stejně nedá celá popsat, protože pak člověk natrefí na skupinu lidí, která nezávidí. Dřou jak koně atd. atd.
Asi máme stejný problémy jako všechny společnosti na světě.

Čím je pro tebe sport?

Hele sport je tak nějak stálá součást mýho života, že už si ani neuvědomuju, že to je sport a ne něco jinýho. Je to vlastně to jediný co tumim.
A je to to co mi dává tu trochu peněz, kterou umim vydělat.
A k tomu je to děsná zábava.
A dřina.
A neoddělitelná součást života.
A to co mě drží venku z bytu, protože jako introvert jsem schopnej být tři dny doma a nevystrčit nos.
A příležitost jak navázat kontakty – ideálně na soc. sítích, protože jinak nemám moc rád lidi.
A šance jak vybudovat něco jako kariéru.
A nemusim používat pořád deodoranty, protože smrdim chlórem.
A navíc mě sport naučil fotit.
A umožnil mi se setkat s lidma jako Antonín Kratochvíl a další.
A takhle bych mohl vyjmenovávat další hodinu a půl.

Jaká je tvoje nejsilnější sportovní vzpomínka?

Nagano 1998 – nemusel jsem celej den do školy, táta otevřel fernet (já ho pil s tonikem) a koukali sme spolu na finále olympijskýho turnaje.

A nejoblíbenější?

Jeden trénink na soustředění na Podolí. Kdy všechno bylo dokonalý, kdy jsem plaval líp než kdykoli jindy předtím a potom. Vlastně celý ten týden byl dokonalý. Všechno šlo lehce. Plaval jsem časy o jakých se mi nesnilo a bral to jako samozřejmost… A vůbec to bylo skvělý 🙂

Jaký je tvůj největší sen, který by sis chtěl splnit?

Stát se profesionálním plavcem se skvělym platem :D. A to abych nakonec fakt tu jednu zlatou paralympijskou medajlu získal. A stát se profesionálním fotografem. A dostat šanci fotit v „danger zone“ – strašně mě to táhne do Iráku, Afghánistánu atd :).
Ale to jsou takový ty vedlejší největší sny.
Protože ten největší, že potkám svoji osudovou ženskou se kterou budu chtít zůstat celej život a se kterou budu chtít mít děti a vůbec – ten se mi už splnil :).

Co se ti líbí na kampani #nenimitojedno a proč by se měli ostatní zapojit?

Přestože často používám „Je mi to buřt“ – neni mi to buřt. Záleží mi na tom, co se děje kolem nás. Možná ne úplně všude, fakt se nestarám o to, aby bylo kde si zahrát na klavír v parku. Ale starám se o to, aby se v paralympijském sportu udály potřebné změny. Aby se Česká republika mohla dotáhnout na státy okolo, které nezaspaly a my je teď musíme dohánět. Aby bylo dost nových „mladých“ sportovců, aby měli důvod se zapojit do paralympijského hnutí.
Tak přesně protože nám nemůže být všechno jedno, protože každý máme něco, co nám neni jedno. A to je ten jedinej důvod, proč se zapojit.
Protože i když chcete proplouvat životem bez zájmu a problémů, vždycky se najde něco, co nám neni jedno.

0 Komentářů