Pavel Sladký – redaktor a moderátor

Pavel Sladký je redaktorem a moderátorem ČRo Radia Wave a Vltavy (pořady o filmu a cestování), spolupracuje na organizaci některých českých filmových festivalů.

V čem si myslíš, že se lidé u nás za posledních 10 let změnili? (k lepšímu i k horšímu)

Nedávno jsem při psaní textu o docela depresivním polském filmu Spojené státy lásky přemýšlel o tom, že (někteří) sociologové tvrdí, že se společnost mění jen pozvolna, i když přeryv je výrazný – jako to třeba bylo v případě roku 1989. Udržet si kontinuitu je naše přirozená potřeba, v osobní i společenské rovině. Společnost se ale přesto změnila velmi výrazně, posledních 10 let s internetem a sociálními sítěmi, rychlým vývojem technologií, ale i slovníku a vůbec celé společnosti, to jen viditelně podtrhlo. Někdy mě děsí, jak různé části společnosti i v tak malém státě jako je Česká republika, necítí vzájemně nic společného a nedokážou spolu mluvit. Vícerychlostní společnost, vícerychlostní kultura v sobě má velká rizika. Různé krize a redukování problémů na jednoduché zkratky pak tyto rozdíly odhalují v plné síle.

Proč myslíš, že jsou lidé často pasivní vůči problémům ve svém okolí?

Lidé většinou říkají, že mají „svých problémů dost“, ne? To, že to takto vnímají, je přirozené v tom smyslu, že košile je bližší než kabát. Důležité je ale neztratit měřítka a nezaměňovat například svoje všednodenní zádrhele za skutečně palčivé záležitosti, které se třeba jen dějí v dostatečné vzdálenosti od nás. Rád cestuju, často do zemí, které mají mnohem nižší životní úroveň než je ta česká. A lidi tam často mají mnohem větší důvod si stěžovat. Bez toho, abychom doma rezignovali na kritiku současného stavu a vůli k jejímu zlepšení, je trocha pokory na místě. Vážně se v globálním měřítku nemáme úplně zle. Pojďme si to uvědomit teď, ne až někdy později.

O čem sám víš, že je ti to jedno, a chtěl bys, aby nebylo?

Vím, že nic nevím. 🙂 Jemen, některé části Afriky, abych jmenoval třeba nějaké oblasti, které jsou ve stínu zájmu o svět, který je nám geograficky blíž. Cítím, že mi nemělo být jedno. Chci to aspoň sledovat a vědět třeba, jestli v Gambii nakonec autokraticky vládnoucí prezident předá vládu v míru a demokraticky svému protikandidátovi, nebo ne. Česká média na to většinou nestačí. A z vlastní zkušenosti vím, že když si v pražské tramvaji otevřu na mobilu appku Al-Džazíry (která s tou Afrikou může trochu pomoct), dokáže se na vás ten, kdo stojí vedle, podívat hodně zle. 🙂

Nebo některá složitější korupční, sociální a právní témata v našem vlastním státě. Možná bych jim měl věnovat víc pozornosti a sledovat víc zdrojů. Ale všichni máme jenom jednu kapacitu a den má jenom 24 hodin…

Pracuješ jako redaktor a moderátor ČRo. Má podle tebe ještě rádio šanci zvednout mladé lidi ze židlí?

Má. Záleží nejvíc na způsobu, jakým se v rámci různých médií daří distribuovat obsahy a sdělení. Pracuju pro stanice Vltava a Radio Wave, takže oslovuju hlavně menší, ne-mainstreamové publikum, ale hostuju na stanici jako je Radiožurnál. Všude jde usilovat o kvalitu. A roky v rozhlase mě naučily si vážit institutu veřejné služby (veřejnoprávních médií).

Foto: Khalil Baalbaki

Související příspěvek
0 Komentářů